Rozhovor s profesorem a komeniologem Janem Háblem, držitelem ceny Nadace Pangea

V tomto rozhovoru hovoří profesor Jan Hábl o svém vztahu k Janu Amosi Komenskému, etické výchově a současném školství. Vzpomíná na svůj příchod do Nového Města nad Metují, popisuje cestu ke komeniologii a zamýšlí se nad tím, jakou roli má škola a učitel v dnešní společnosti. Rozhovor se dotýká také témat charakteru, výchovy dětí, alternativního školství či používání mobilních telefonů ve školách. 

Autoři: Vlček Břetislav, Všetička Vilém

Cenu uděluje Nadace Pangea „Za úsilí o nápravu věcí lidských“. Cílem nadace je mimo jiné rozvíjet odkaz Komenského díla, vyhledávat, podněcovat a finančně podporovat uskutečnění významných projektů směřujících k rozvoji humánních cílů civilizace.

Profesor Jan Hábl tak stojí po boku v předchozích letech oceněných, jako jsou Jaroslav Foglar, Jiří Suchý, Václav Havel, Zdeněk Svěrák, Zdena a Josef Škvoretští, Pavel Tigrid, Radovan Lukavský a další. 

Vilém: Dobrý den, pane profesore. První otázka – co vás přivedlo do Nového Města nad Metují?

Jan Hábl: Přivedl mě sem Daniel Kvasnička. Myslím, že to bude asi pětadvacet let. Jednou o půlnoci, když už jsem spal, mi zavolal, že se v Novém Městě nad Metují zakládá stanice Církve bratrské, a ptal se, jestli bych nechtěl přijet.Ráno jsem manželce říkal, že se mi snad zdál sen. Že mi volal nějaký farář a zval nás do Nového Města nad Metují. Jenže za tři dny se ozval znovu, takže jsem pochopil, že to sen nebyl.

Ten den jsem měl odjíždět na konferenci do Kuala Lumpuru. A tak jsem googlil nejdřív Kuala Lumpur a hned potom Nové Město nad Metují.

Vilém: Vy pocházíte odkud?

Jan Hábl: Z Ústí nad Labem.

Vilém: Tak to chápu, že jste nevěděl, kde Nové Město nad Metují je.

Slávek: Takže jste nabídku přijal a stal jste se kazatelem v Novém Městě nad Metují?

Jan Hábl: Ano.

Slávek: A jak se z kazatele stal komeniolog?

Jan Hábl: Ono to vlastně začalo už dřív. Studoval jsem pedagogiku a při studiu jsem narazil na Komenského. Postupně jsem se do něj úplně ponořil.

Když jsme se přestěhovali do Nového Města, začal jsem učit na základní škole Malecí, zároveň jsem působil jako farář a dodělával si doktorát. Po jeho dokončení jsem začal učit na univerzitě v Hradci Králové. A tou dobou už jsem byl s Komenským opravdu „kamarád“.

Slávek: Kolik je vůbec v České republice komeniologů?

Jan Hábl: Moc nás není. A musím říct, že já bývám představován jako komeniolog, ale ti skuteční komeniologové sedí spíš v komeniologickém ústavu Akademie věd. Zabývají se primárními texty, překládají z latiny a dělají hluboký výzkum.

Já se považuji spíš za popularizátora Komenského. Těch skutečných odborníků je možná kolem dvaceti po celé republice.

Vilém: A ve světě?

Jan Hábl: Ve světě je komeniologie překvapivě hodně rozšířená. Existují různá „hnízda“ komeniologických studií – v Americe, Kanadě, Německu, ale třeba i v Mexiku, Jižní Americe, Japonsku nebo Koreji. V Koreji mají například celé katedry zaměřené na Komenského a studují tam tisíce studentů. Po válkách hledali inspiraci pro novou pedagogiku a Komenský je velmi oslovil.

Vilém: Takže označení „učitel národů“ není jen fráze?

Jan Hábl: To označení vzniklo během národního obrození. A ano, Komenský měl obrovský vliv. Jeho učebnice latiny byla svého času nejpoužívanější na světě. Na druhou stranu – když dnes přijedu na zahraniční pedagogickou konferenci a zeptám se, kdo zná Komenského, většinou se přihlásí jeden člověk. Ale odborná centra po světě opravdu existují.

Slávek: Vaše ocenění Bunge Prize bylo za práci kolem Komenského, nebo spíš za etiku?

Jan Hábl: Myslím, že hlavně za popularizaci Komenského a témata etiky ve vzdělávání. Dlouhodobě opakuji, že školy nemají jen předávat vědomosti a dovednosti, ale také formovat charakter člověka. Komenský říkal: „Člověk učený a nemravný jest břemenem země.“

Vilém: Takže Komenský bez etiky nejde?

Jan Hábl: Rozhodně ne. Komenský byl průkopníkem vzdělávání celého člověka. Nešlo mu jen o vědění, ale také o charakter a duchovní rozměr. Tvrdil, že nestačí, aby člověk něco věděl. Důležité je také to, jak s tím věděním nakládá.

Vilém: Je pravda, že jste stál u zrodu výuky etické výchovy?

Jan Hábl: Je potřeba rozlišovat etiku a etickou výchovu. Etika je filozofická disciplína zabývající se dobrem a zlem. Etická výchova je školní předmět, podobně jako tělesná nebo výtvarná výchova. Po dlouhých debatách byla etická výchova v roce 2011 zavedena jako nepovinný předmět.

Slávek: Funguje to?

Jan Hábl: Upřímně moc ne. Učí se asi na šedesáti školách. A ukázalo se, že jedna hodina týdně nestačí. Děti to často vnímají jako oddělenou aktivitu – chvíli si povídají o dobru a pak jdou o přestávce a perou se. To nejdůležitější totiž není samotný předmět. Důležitý je učitel. Když učitel vstoupí do třídy, přináší s sebou svůj charakter.

Slávek: Takže učitel formuje děti stále?

Jan Hábl: Přesně tak. Komenský neviděl učitele matematiky jen jako člověka, který učí matematiku. Viděl ho jako člověka, který formuje charakter dětí prostřednictvím matematiky. To je podle mě jedna z jeho největších myšlenek.

Slávek: Jak se díváte na mobilní telefony ve školách?

Jan Hábl: Myslím, že by je Komenský zakázal. Dnes už máme studie, které ukazují, že mobily narušují pozornost, socializaci i schopnost soustředění. Ve školách, kde děti mobily při příchodu odkládají a dostanou je zpět až po vyučování, se zlepšují vztahy mezi dětmi i jejich soustředění. A není to zákaz pro děti. Je to ochrana dětí před tím, aby je nadnárodní korporace neustále monetizovaly a poškozovaly jejich psychiku.

Slávek: Co podle vás českému školství funguje a co by potřebovalo změnit?

Jan Hábl: Máme velmi dobře rozvinutou didaktiku. Víme, jak učit. Ale problém je, že budoucí učitelé nejsou připravováni na to, že budou formovat charakter dětí. Na pedagogických fakultách se hodně řeší psychologie, metodika nebo odborné znalosti, ale téměř vůbec ne osobnost učitele. A druhý problém je, že učitelé často učí tak, jak sami byli učeni. Když mladý učitel vstoupí do třídy a ocitne se v nejistotě, automaticky sklouzne k tomu, co zná ze své vlastní zkušenosti.

Vilém: Mohou být řešením alternativní školy, třeba Montessori?

Jan Hábl: Mohou. Existuje mnoho alternativních přístupů a některé fungují skvěle. Ale i alternativa se může přehnat. Když se kyvadlo vychýlí příliš na stranu absolutní volnosti, také to dětem neprospívá. Důležité je hledat rovnováhu.

Vilém: Vy jste se stal také poměrně známým youtuberem. Jak se to stalo?

Jan Hábl: Já se za youtubera vůbec nepovažuji. Začalo to během covidu. Učil jsem online a zjistil jsem, že čtyřikrát týdně opakovat totéž před kamerou je strašně únavné. Tak jsem si začal natáčet videa na mobil opřený o hromadu knížek. Dodnes nemám pořádný stativ. Jen jsem si koupil mikrofon, aby mi bylo lépe rozumět.

Slávek: A jak jste vychovával své děti?

Jan Hábl: To je spíš otázka na ně. Dělali jsme s manželkou, co jsme uměli. Hodně jsme toho pokazili a hodně jsme tehdy ještě nevěděli. Ale snažil jsem se aplikovat některé Komenského myšlenky – třeba jak vyvažovat disciplínu a lásku nebo jak budovat dobré návyky.

Slávek: Myslíte, že vaše děti půjdou ve vašich stopách?

Jan Hábl: Syn studuje v Hradci Králové matematiku a etickou výchovu, takže tam už určitá návaznost je. Dcera je zase velmi citlivá na vztahy a psychologii. Uvidíme, kam ji život zavede.

Vilém: Poslední otázka – jaký máte vztah k Novému Městu nad Metují?

Jan Hábl: Mám ho moc rád. Když jsme se sem stěhovali, měli jsme pocit, že jedeme do úplně neznámého světa. Přijeli jsme od Rozkoše a říkali si: „Co jsme to udělali?“ Ale během několika týdnů jsme si ten kraj i lidi zamilovali. A tehdy jsme si řekli, že tady chceme zůstat.

Vilém: Moc děkujeme za rozhovor.

Jan Hábl: Já děkuji.