Rozhovor s pořadateli festivalu Haffo - první část

Horolezecký festival Haffo letos slaví už 19. ročník. Jak vlastně vznikl a co všechno nabídne? Povídali jsme si s pořadateli – Michalem Martínkem – Frďasem a Janem Broumem – Houmrem.

Autor: Vlček Břetislav

Vlevo Frďas, vpravo Houmr.

Co znamená zkratka Haffo?

Frďas: Hovršácký amatérský filmový festival orlickohorský. Líbila se nám ta zkratka, tak jsme k ní dodali slova, jako by z ní původně pocházela. Moc logiky v tom ale nehledejte.

Kdo festival založil a jaká témata promítáte?

Frďas: Založil ho Jan Broum, alias Houmr. Natáčel na kameru a říkal, že je škoda, že si filmy necháváme doma v archivu a nikdo je nevidí. To byl původní nápad. Pak nás u toho slyšel Míra Vrubel, který měl chaloupku a později i barák na Orlickým Záhoří. Po roce nám zavolal: "Hele chlapi, pořád platí ta vaše touha udělat filmovej festival?" Tak jsme domluvili termín a místo – školu na Záhoří. První tři ročníky tam proběhly, ale tělocvična už byla malá. Homer pak přišel s tím, že se zná s Pavlem Rémišem na Chatě Juráška v Olešnici a že by to tam mohlo být reálný. Pavel je pro každou špatnost, takže naše nápady ještě povýšil.

Promítáte přímo v hospodě?

Frďas: Ve dvou místnostech. Jedna je bar a občerstvení, kde se dá celý den povídat a jíst. Druhá je hlavní promítací sál – bývalá jídelna pro školní výcviky, je oddělená, klidná a poskytuje soukromí.

Může se prezentovat kdokoliv?

Houmr: Relativně je to spíš pro uzavřenou společnost – lidi, co nás znají, a jejich kamarádi. Teoreticky se ale může přihlásit kdokoliv.
Frďas: Nepřijímáme otevřeně přihlášky. Funguje to tak, že v létě obvoláme známé: "Máte něco zajímavýho?" Někdo se vždycky chytí. Občas někdo řekne: "Já nic nemám, ale znám někoho, kdo má pěkný fotky." Hlavní podmínka je, že účastník musí být amatér. Za promítání peníze nedostane.

Promítá se celý den?

Frďas: Standardně jo, ale někdy bychom radši, kdyby to bylo jen odpoledne, přijde nám to dlouhý.

Houmr: Je to taky o povídání s lidmi. Ve druhé místnosti – bar – můžeš odejít a vidět, co se zhruba děje.

Jste spojeni s horolezeckým oddílem Hovrch?

Houmr: Jo, jsme členové.
Frďas: Festival začal jako naše soukromá akce, nebyl to podnět z oddílu.
Houmr: Ale Hovrch ho zaštítil, takže se mohli zapojit další členové. Je to výhodný, víc lidí může pomoct.

Bylo náročné zajistit finance na techniku?

Frďas: S tím nám oddíl vyšel vstříc – promítačka, plátno… máme to zapůjčené, nemusíme kupovat. Je to super.

Kolikátý ročník proběhl letos?

Houmr: Už 19. Příští rok bude kulatý.

Kdy festival probíhá?

Houmr: Většinou v listopadu. Zvolili jsme období, kdy ještě není sníh a školy nezačaly jezdit na lyžáky.

Frďas: Lidi většinou cestujou přes léto, takže listopad je ideální. Prosinec by se taky líbil, ale lidi řeší Vánoce.

Vzpomínáte na nějaké promítání, které vás zaujalo?

Frďas: Bylo jich hodně, z každého ročníku si něco vybavím.
Houmr: Pro mě byl zlom, když přijeli lidi s cestou na Kavkaz. Pojali to jako rozhlasovou hru – úplně jinak zpracovaný film, než co jsme viděli dřív. Inspirovalo to všechny a festival posunulo dál. Také jsou tu krátká videa s postprodukční prací – krásně vidět, jak se úroveň zvyšuje.

S moderní technikou se mění i přístup účastníků?

Houmr: Někteří víc přemýšlej, někteří dohánějí technikou, ale všechno je součást procesu.

Existuje archiv, kde se dají filmy nebo fotky z festivalu zhlédnout?

Houmr: Máme maximálně seznam, co kde bylo, některý ročníky se "papírově" ztratily.

Frďas: Fotky bez komentáře jsou k ničemu, jde hlavně o interakci s lidmi.

Díky za první část rozhovoru.