Rozhovor se zastupitelem Ing. Janem Čopíkem Ph.D. - první část

Patří mezi dlouholeté zastupitele našeho města a zároveň je i tím nejkvalifikovanějším. Ing. Jan Čopík Ph.D. (*1973) je povoláním učitel a vyučuje také nové zaměstnance veřejné správy, a nejen o tom jsme se s ním bavili. Samozřejmě, že nám také vysvětlil jeho pohled na současné dění na radnici.   

Autoři: Hlávko Stanislav, Klučka Michal

Vyučujete na Katedře humanitních věd Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze a to politologické předměty a veřejnou správu. Co je obsahem těchto oborů?

Katedra humanitních věd má dva obory, které jsou garantované naší katedrou. A to veřejná správa a regionální rozvoj a hospodářská a kulturní studia. Veřejná správa se týká zejména oboru veřejná správa a regionální rozvoj s tím, že tam máme předměty jako politologie, veřejná správa – ať už na bakalářském nebo inženýrském stupni. Samozřejmě obsahem jsou obecné informace o veřejné správě, co je veřejná správa, různé teorie veřejné správy, Max Weber (pozn. red. – Německý sociolog a ekonom, bývá řazen mezi tzv. otce zakladatele sociologie, 1864-1920), postavení úředníka, New public Management (pozn. red. Nová veřejná správa – přístup k řízení organizací veřejných služeb, který se používá ve vládních institucích a agenturách veřejných služeb, a to jak na nižší, tak na národní úrovni), atd.

Já se tam samozřejmě snažím dávat věci ze správy obcí a rovněž záležitosti jako vertikální a horizontální struktura obcí. Vertikální znamená, jak jsou obce samostatné v různých státech Evropy a světa z hlediska financí, z hlediska pravomocí atp. U horizontální struktury jde hlavně o postavení starosty. U nás od roku 1850 respektive určitě od roku 1919 funguje tzv. kolektivní vedení v obcích. Starosta je formální představitel obce, ale vlastně všechno musí rozhodnout kolektivní orgán, což je rada nebo zastupitelstvo.

Takže, aby se zodpovědnost rozložila mezi více lidí a nebyl za to zodpovědný pouze jeden člověk.

Přesně tak. Třeba na Slovensku nebo v Bavorsku je to tak, že exekutivní správu má v rukou pouze starosta, který si jmenuje lidi třeba do příspěvkových organizací atd. Neříkám, že sám, ale to co u nás dělá rada na základě doporučení výběrové komise, tak tam on dělá sám v rámci svých vlastních pravomocí.

No a samozřejmě vyučujeme politologické předměty, tam jde o takové věci jako je demokracie, politologické ideologie, ale samozřejmě i zase ta komunální politika, rozvoj obcí, něco, co se dá nazvat pojmem strategické vládnutí, strategické plánování.

Já se dost "hrabu" v historii. Takže vlastně to, co se dnes bere jako moderní trendy – například strategické plánování nebo komunitně vedený místní rozvoj CLLD (pozn. red. – Model CLLD je v ČR určen k podpoře místního rozvoje nejen za pomoci evropských fondů prostřednictvím místních akčních skupin), tak když si někdo přečte Františka Schwarze (pozn. red. – Český politik, veřejný činitel, novinář a autor publikací o veřejné správě, 1840-1906), který to psal v 70. a 80. letech 19. století, tak to tam najde taky. Jenom se to tak nenazývá.

Také jste o tomto (těchto oborech) napsal knížku s názvem Proměny a kontinuita české komunální politiky, která se týká let 1850-2010.

Abych byl přesnější, tak jsem zatím napsal první díl, který končí rokem 1945. Ale pokud ještě nějakou dobu na katedře vydržím, tak bych rád dopsal i ten druhý díl, ale s postupujícími lety jsem stále méně, … řekněme akční.

Jaká byla politika třeba před sto lety?

Vlastně podobná. Když si třeba vezmeme Nové Město nad Metují, tak tady byla největší krize v letech 1911-1912. Tehdy byl starosta jistý Jan Vostřebal. Vostřebal byl právník a mimochodem dojednal nákup zámku rodinou Bartoň z Dobenína od dědiců Ditrichsteinů.

Mimochodem za pár dní nebudeme mít tajemníka a tehdy se stala taková zajímavá věc.(pozn.red. Rozhovor vznikl před ukončení funkce tajemníka pana Bachury). Podle Rakouských a vlastně i meziválečných zákonů tajemníka volilo celé zastupitelstvo a Vostřebal jako starosta navrhl kandidáta na tajemníka, ale zastupitelstvo zvolilo někoho jiného. Vostřebal odstoupil a to velice rázně, že už tam nebude a že jsou všichni potvory. V opozici vůči starostovi byl zejména Jan Voborník – pruďas, takový hřmotný muž. Voborník, který tehdy vlastnil mlýn, dneska se mu říká Horákův mlýn, ale tehdy to byl Voborníkův mlýn, …

A kdo byl ten Voborník?

Jan Voborník snad působil i v Uhrách, ale nejvíce se proslavil za války 1866, kdy mu říkali generál, protože usoudil, že on sám porazí Prusy a vyrazil na Prusa někam k České Skalici nebo k Náchodu a tam ho někde armáda zatkla. Nevím, jestli Rakouská nebo Pruská, ale spíše ta Pruská a málem ho popravili. Ale vyvázl se zdravou kůží a na stará kolena tu dělal v zastupitelstvu docela velké brykule. Proti tomu je dnešní opozice naprostý beránek.

Jan Voborník se právě v roce 1912 pokusil převzít vedení města jako nejstarší zastupitel. Výsledkem krize se jmenováním tajemníka ale bylo, že ta radniční většina v čele s Janem Vosřebalem, která odstoupila, usoudila, že Voborník nikdy. Takže úředníci ho z té radnice vypoklonkovali, i když byl zastupitel. A pak byl okresním hejtmanstvím jmenován předsedou správní komise František Mervart. Mervart z náměstí, tehdy velkouzenář. Mervart se stal starostou i po mimořádných volbách, které nastaly v souvislosti s touto krizí. Důvodem mimořádných voleb bylo rozpuštění zastupitelstva pražským místodržitelstvím (tedy zemským úřadem) po rezignacích souvisejících s volbou tajemníka.

Takže abych se vrátil k té otázce. Vlastně je to pořád stejné, odlišné jsou jenom osoby a obsazení. A samozřejmě odlišné jsou mantinely nebo pravidla hry, protože zákony jsou jiné, ale ne zase o tolik.

Ale různé tenze, osobní zájmy a další věci – to tady je dnes a bylo to tady i před sto, sto padesáti lety. Bylo to tady i jinde.

Jaký byl postoj občanů? Byli v té době aktivní? Jak to dění sledovali, když tam byla takováto krize, ...

Je třeba říci: Všechny staré publikace říkají, že občané jsou málo aktivní. Tehdy to bylo trochu jiné v tom, že hodně peněz do obecních rozpočtů se vybíralo formou tzv. přirážek k daním. Takže např. zaplatíte 100 tis. korun daň, daň z příjmu. Dříve si k tomu mohla obec přirazit třeba 100 %, 200 %, … Tehdy opravdu byly i přirážky 1000 %, obecní, školní, okresní, zemské, …

Samozřejmě že dnes kdyby byly takové přirážky, tak byste ty peníze ještě museli nosit, ale tehdy byly daně řádově menší. Takže lidi to zajímalo víc, zejména ty bohaté, protože věděli, že když tam zvolí – s odpuštěním "nerozumné pány" (ženy ještě tehdy za Rakouska ne, ty se tam dostávaly postupně až po roce 1918), tak se také může stát, že zaplatí vysokou přirážku.

Ale jinak ve starých publikacích, právě jak jsem zmiňoval třeba u Františka Schwarze, se většinou dočtete, že lidé nemají až takový velký zájem. Samozřejmě byly věci tehdy jako dnes, takže když se podívám po okolí, když byl v roce 2016 v Dobrušce odvoláván starosta Petr Tojnar, tak tam bylo sedmdesát lidí. Podobně ve Slaném když byl ve stejném roce odvoláván starosta Pavel Zálom, který se dostal v roce 2014 za starostu takovou zajímavou cestou, že vlastně vítězové voleb nebyli schopni obsadit radnici, tak sociální demokraté se třemi zastupiteli toho starostu získali.

Každopádně po roce a něco ho odvolali a kamarád ze Slaného říkal, že tam bylo lidí víc než na městském plese, protože je tam zastupitelstvo v místním divadle, takže vždycky když lidé mají osobní zájem nebo když cítí, že bude zábava, když to tak řeknu, a bude se prát hodně špinavého prádla, tak samozřejmě za tou zábavou často přijdou.

A takto to bylo za Rakouska, za Československa a je to tak samozřejmě i dnes.

Jak uplatňujete vaše znalosti v praxi? Myslím ve funkci radního, zastupitele, člena různých skupin.

Je třeba napřed říci, že přednášíme také v tak zvaných centrech vzdělávání, třeba Šumperk, Hradec Králové, Tábor, Klatovy. Tak třeba u mě psal diplomovou práci starosta Hranic, bývalý starosta Dobrušky Petr Tojnar nebo současný starosta Vidnavy atd. Takže jasně že s těmi lidmi mluvím a že se pokouším to, co se od nich dozvím, řekněme nějakou dobrou praxi, nějakým způsobem do své činnosti promítat. Ale abych byl upřímný – poslední přednášku z veřejné správy v Šumperku jsem měl asi o dvě hodiny delší, protože jsem tam promítal hodně špatné praxe z Nového Města nad Metují.

Do 15.1 2024 jste byl vy a vaše strana Za Nové Město, ODS a Město pro život v koalici, která se rozpadla. Jak hodnotíte tuto spolupráci?

Abych to vzal ze širšího pohledu, je třeba říci, že v minulém volebním období (myšleno 2018-2022), kde jsem byl za naši volební stranu v zastupitelstvu sám (tehdy Česká strana sociálně demokratická), že jsem s některými zastupiteli z dnešní ODS, řekněme konzultoval. Zejména s panem Jarolímkem, který je opravdu dělný zastupitel. Výsledky jsou vždycky otázka, ale že tomu věnuje hodně času, to je neoddiskutovatelné.

Asi bylo tak nějak nasnadě, že po volbách v roce 2022 jsme byli osloveni Občanskou demokratickou stranou a panem Slavíkem k nějaké spolupráci. A já jsem se o tu spolupráci snažil…

Spíš by se mi líbila širší spolupráce, než tehdy vznikla, a až do konce jsem se snažil do ní dostat minimálně KDU-ČSL i Východočechy. Prostě aby vznikla jakási rada s řekněme poměrným zastoupením. O tom oni nechtěli příliš slyšet, tedy ODS. Tehdy jsme se o to hodně snažili s Petrem Neumannem z KDU-ČSL. Nakonec to z různých důvodů nedopadlo, taky z důvodu různých osobních antipatií a antipatií některých dnešních členů rady. Takže to dopadlo, jak to dopadlo. Nakonec i já sám jsem se rozmýšlel, jestli do této rady jít.

Ta naše volební strana hodně říkala, alespoň většina lidí, co byli na kandidátce, že to stojí za to. Tak jsem tam nakonec šel. Vlastně jsme tam šli dva, já a Jana Berkovcová. Sám nevím, zda to od začátku nebyla chyba, dost o tom teď přemýšlím, jestli od začátku to bylo správné rozhodnutí.

Ani mi nejde o rozvoj. Tam chápu, že když je prostě většina zastupitelů pro nějaký projekt, tak je to prostě většina. Ať už je to koupaliště – ale ten způsob realizace, ten se mi zdá takový řekněme s otazníkem nebo otazníky. Ale beru to tak, že většina pro to zvedne ruku. Co se mi ale od začátku nelíbilo, to byly některé reakce a řekněme přístupy k úředníkům – třeba na radě města.

Konkrétně minulý architekt města Vít Lukas, který byl poměrně hodně "zpracováván" nebo kritizován – příkladně kvůli barvě fasády na zdejší policejní stanici. Opravdu to bylo třeba půl hodiny nebo hodinu, a to byla třetí, čtvrtá rada po volbách. A tam jsem začal mít určité pochybnosti. Možná jsem je měl mít už od začátku.

Mám takový dojem, že část dnešních radních si léčí nějaké splíny a nějaké věci vůči úřadu. Samozřejmě všichni jsme omylní, určitě i někteří úředníci, mohli někde udělat chybu. Já nevím. Je to možné, ale mně se to zdálo trošku moc. Stejně tak jako přemýšlím o tom, jak jsem ten rok a pár měsíců proseděl v té radě. Jeden můj kamarád tomu říká trest boží, ten tedy v radě města vydržel na rozdíl ode mě čtyři roky.

Opravdu je to dost náročné, protože v podstatě celý víkend nebo celý den příprava a pak v pondělí ráno konzultace na úřadě a pak schůze té dnešní rady je šest sedm osm hodin jen to lízne. A vlastně jsem neprosadil nic z našeho programu (volební strany Za Nové Město). Možná protože jsem se už od začátku dost vymezoval. Samozřejmě ne vůči všemu, jen proti těm věcem, které jsou podle mého sporné. Jasně že ta agenda, kde je třicet bodů, tak dvacet osm je nesporných a sporné jsou třeba dva.

Nicméně to ale patří k demokracii a k řízení, ten dialog to hádání se o věcech. To je i podmínka správného fungování, aby se dialogicky tříbily názory a dělaly kompromisy. A ten autoritativní způsob je v rozporu s tím, jak by to mělo fungovat.

Určitě. Učím studenty, že politika je vlastně rozpor. Bez rozporu, polemik a "hádání", lepší slova jsou ty polemiky, není žádná demokratická politika. Je jasné, že když je nějaká většina, která se nějakým způsobem vytříbí po nějaké debatě, tak je to prostě většina, ale tady, co se týká obsazení úřadu, tak se ty naše názory úplně nestřetly. Zejména jisté inherence do výkonu státní správy se mi nelíbily, protože učím veřejnou správu a toto úplně není dobře. Neříkám, že se to na jiných obcích neděje.

Diplomku na podobné věci u mě psal šéf dopravy z Ústí nad Orlicí a udělal i drobný dotazník mezi kolegy, tajemníky a šéfy různých odborů. Jasně, že se to na každé obci nějakým způsobem děje, ale není to dobře. Nemělo by to tak být. Vlastně to přináší ten náš spojený model, kdy výkon státní správy je částečně pod samosprávami.

V článku vydaném iDnes.cz nebo v Náchodském deníku, kde byla tato situace medializována, se popisuje, že důvodem rozpadu koalice je hlavně LAM. Opravdu je tato stavba důvodem rozpadu nebo to byla ta pověstná poslední kapka?

Možná, že to nějaký důvod je, ale možná, že to je taková fanglička. Všechno musí být nějak pojmenované, ve smyslu to je ten symbol. A tady se LAM bere jako symbol nějaké nové politiky. My to budeme dělat nově! My zařídíme ty investice! A my pojedeme v tom městě! Budeme rozvíjet! Ti původní to nerozvíjeli! A tak dále. Tak ten LAM je takový symbol.

Já nejsem zarytý odpůrce těchto věcí, nakonec ve volebním programu jsme měli doprojektovat protipovodňové zábrany, protože nakonec se tam dá postavit ledacos. Nemusí to být nutně jen koupaliště. Třeba i udělat ten projekt, i když pravda, že čtyři miliony korun, které bude stát jen projekt a projektová dokumentace LAM, to mě tedy trochu překvapilo a zdálo se mi to docela dost. Ale výstavba bez nějakých dotací s těmi problémy, které tam jsou? Jako je mj. složité parkování a další věci – to je věc, kterou jsem začal hodně zvažovat.

Ono je to podobné jako s obchvatem. Byly doby, kdy jsem již s nebožtíkem panem Geržou o tom dost mluvil a říkal jsem: "Vždyť mají pravdu!", ale za těch skoro deset let, co jsem v zastupitelstvu, jsem přešel do jisté míry na druhou stranu, spíš k těm příznivcům přeložky. Tak je to podobné jako u toho koupaliště.

Jasně, že je to možná investice, ale i s dalšími věcmi, které tady jsou, mi přijde, že ta investice není jednoduchá, je tam kupa věcí k řešení – nejen protipovodňové zábrany, nejen ta doprava, nejen to parkování, ale i další nabalené věci jako parkování u Sokolovny, Jiráskovy sady, lesopark na druhé straně řeky,… Za současné situace to není věc, která je tady ta nejpotřebnější. Kdybychom opravdu dobře opravili Dům zdraví, tak by se tam letní koupání nějakým způsobem také pořídit dalo.

Jasně, že u té řeky to bude něco jiného, než u Domu zdraví, ale máme nějaké kapacity a nějaké finanční možnosti. Spíš o tom takhle přemýšlím, ale beru – pokud bude většina, která momentálně je (i když těsná), pro LAM, tak prostě je. S tím asi těžko něco naděláme.

V zápise z rady č. 30 (ze dne 15. 11. 2024) jste již v bodě, kdy se projednávala rezignace člena komise životního prostředí nepřítomen. Byl tento bod tím, kde došlo k rozpadu koalice?

Ne, ne. To je tím, že jak rady trvají hodně dlouho v tomto volebním období, což mě tedy taky hodně překvapilo, protože některé věci nejsou natolik sporné, aby se musely řešit dlouho, tak se přiznám, že často v 19:20 odcházím na poslední rychlík do Prahy, kde v úterý většinou něco mám – buď zkouším nebo přednáším.

Oblast životního prostředí je taková, že někteří lidé z komise se domnívají, že nejsou dostatečně vytěžováni, když to tak řeknu. Tam já bych s nimi asi souhlasil, ale není to zase věc, kvůli které by se měla rozložit rada.

S personálními změnami vyvstává otázka. Kdo bude řídit chod úřadu, pokud se nepodaří vybrat nového tajemníka včas? Jak to řeší zákon?

Podle současného zákona je to tak, že tajemníka vybírá, respektive jmenuje starosta. Musí k tomu mít ale souhlas ředitele krajského úřadu. Každopádně když tajemník není, tak jeho funkce by měl vykonávat starosta.

Nakonec mnozí jiní starostové, kteří přebrali funkci před lety, tak k tomu přistoupili tak, že je třeba vbrzku se s tajemníkem rozejít. Protože pokud tam nemáte tajemníka, tak nemáte mezičlánek a přímo pod vámi jsou úředníci. Je pak lépe možné dělat změny na úřadě. Což tohle pravda ten případ nebyl. Jinak, když se podíváte na stránky města, tak je tam zmíněno, že tajemník má svého zástupce. To že ten zástupce, patrně nebude jako tajemník využit je věc jiná.

Kdo je tedy teď tím zástupcem?

Dlouholetým zástupcem tajemníka města je Jiří Kunte, šéf finančního odboru.

Já jsem tedy zažil jedinkrát, kdy bývalý tajemník Petr Tyč nebyl na radě a byl za něj samozřejmě zástupce p. Kunte. Tady to pravděpodobně bude rozděleno jinak.

Jak dlouho se dá provozovat úřad bez tajemníka?

Myslím si, že na to není lhůta. Několik měsíců bez tajemníka není žádná tragédie, to bychom lhali, kdybychom tvrdili, že to tragédie je. Samozřejmě otázka je, jak to bude v současném složení, kde si myslím, že někteří zastupitelé mají menší mezery, např. co se týká zákona o obcích.

To je další věc, která se netýká nejen našeho města, ale obecně. Jsou státy, Rakousko a jiné, kde když je někdo zvolený zastupitelem, tak musí na školení. Což má něco do sebe. Jsou na druhou stranu hlasy, které říkají, že je to zbytečné – zastupitelé se vyškolí, ale na školení budou chodit formálně a nic z toho nebudou mít, jenom se za to budou platit peníze.

Zároveň to, ale nese jistou odpovědnost, že byli seznámeni,…

Jasně. Je to podobné jako když chcete dělat úředníka, to musíte mít zvláštní odbornou způsobilost. Takzvanou ZOZku, jak se říká. S tím, že máte kurz a máte zkoušky, ať už v Praze nebo Benešově - Institut pro veřejnou správu. V některých zemích je i to pro volené funkcionáře. Je pravdou, že v dobách, kdy ještě u nás fungovaly národní výbory, tak toto také bylo.

Tak třeba bývalý starosta Ivančic Roman Sládek, který se do funkce dostal v březnu 1990, jako kooptovaný předseda národního výboru, tak říkal, že první co bylo, tak musel na čtrnáctidenní školení, aby mohl tu funkci vykonávat. Stejně tak na to vzpomíná Stanislav Myšička, místopředseda národního výboru, tady z Nového Města nad Metují, který tuto funkci začal vykonávat, tuším v roce 1986.

Tím chci říct, že pár měsíců bez tajemníka není žádná tragédie, ale je to závislé na tom, nakolik jsou ti ostatní, kteří tu funkci vykonávají nebo ho zastupují, oblomeni nebo řekněme, jak znají obecní pořádek, aby se nepřihodily nějaké potíže.

Pokračování příště.