Cyklus přednášek Pavla Čecha

Pavel Čech si do dalšího cyklu přednášek pozval hosty Františka Burdu a Pavla Kracíka. O čem tyto přednášky byly a co nás čeká, bychom vám chtěli přiblížit v následujícím článku.

Autor: -HS-

Kostel sv.Václava – Sazovice (ČR), navrhl Marek Štěpán, realizace 2015–2017.

Znovuobjevování kruhu v křesťanské architektuře

František Burda je český akademik a autor, který ve svém výzkumu i pedagogické práci propojuje teologii, antropologii a kulturní studia. Jeho práce se často soustředí na to, jak lidé vnímají a interpretují prostředí kolem sebe, jak si vytváří paměť místa, a jak tato paměť ovlivňuje kulturní identitu a sociální praktiky.

František Burda ve své přednášce zdůraznil, že kostel není pouhá stavba, ale především prostor pro setkání lidí v důvěře a v lásce. Historicky se křesťanské společenství formovalo v jednoduchých místnostech, později v bazilikách inspirovaných římskými paláci. Paralelně však existovala tradice centrálních staveb – rotund a baptisterií – symbolizujících rovnost a jednotu, kde každý vidí na každého.

Od raných forem se architektura vyvíjela k monumentalitě. Až Tridentský koncil v 16. století přinesl zásadní reformu: snahu o sjednocení prostoru, odstranění bariér a zdůraznění centrálního prvku – tabernáklu a communia. Barokní architekti, zejména Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, pak díky technickým inovacím vytvořili velké centrální prostory, které působily lehce, světelně a podporovaly společné prožívání liturgie.

Ve 20. století se objevují snahy o návrat k původnímu smyslu kostela jako místa společenství. Architekti jako Rudolf Schwarz či Josef Pleskot experimentují s jednoduchostí, světlem a multifunkčností prostoru. Marek Štěpán pak přináší odvážné koncepty, například kruhový kostel jako „svitek příběhu komunity“. Společným jmenovatelem všech zdařilých realizací je princip, že architektura má sloužit lidem – vytvářet prostor pro setkání, sdílení a jednotu, zatímco ornamenty a styl jsou až druhotné.

Cazis (Švýcarsko) – jedná se o unikátní architektonický koncept architekta Wernera Schmidta z r. 1996–2002.

Sakralita krajiny Jičínska pohledem archeologie, historie a folkloristiky

Pavel Kracík je český archeolog, folklorista a regionální historik působící hlavně na Jičínsku. Vzděláním je archeolog se specializací na mladší a pozdní dobu bronzovou a dobu halštatskou.

Přednáška se zaměřovala na krajinu jako nositele posvátných významů, které se v průběhu tisíciletí proměňují, ale často přetrvávají v různých podobách. V duchu badatelské práce Pavla Kracíka je krajina chápána nikoli jen jako fyzický prostor, nýbrž jako kulturní a symbolická struktura, do níž se otiskují náboženské představy, rituály i kolektivní paměť místních komunit.

V pravěku se sakralita krajiny projevuje především ve vztahu k výrazným přírodním dominantám – vrchům, skalám, pramenům či osamělým stromům – které byly vnímány jako kontaktní body mezi světem lidí a světem nadpřirozena. Archeologické nálezy i jejich prostorové souvislosti ukazují, že tato místa nebyla volena náhodně, ale měla hlubší symbolický význam.

Raný středověk na tyto starší významy často navazuje, i když je přetváří v rámci křesťanské interpretace světa. Starší posvátná místa se stávají lokalitami kostelů, kaplí, křížů či poutních tras. Folklorní tradice, pověsti a místní názvy – které Pavel Kracík systematicky sbírá a interpretuje – zde slouží jako klíč k pochopení kontinuity posvátného v krajině, jež není vždy zachytitelná v písemných pramenech.

Barokní období pak představuje vrchol vědomé sakralizace krajiny: drobná sakrální architektura, křížové cesty, mariánské sloupy a kaple vytvářejí síť symbolických bodů, které krajinu nejen „posvěcují“, ale také strukturují lidské vnímání prostoru. V Kracíkově pojetí však barokní krajina není izolovaným jevem, nýbrž další vrstvou na mnohem starším základu, jehož kořeny sahají hluboko do pravěku.

Přednáška tak propojuje archeologii, folkloristiku a regionální historii a ukazuje, že sakralita krajiny není jednorázovým historickým fenoménem, ale dlouhodobým procesem, v němž se staré významy proměňují, překrývají a znovu interpretují – a přesto zůstávají čitelné pro toho, kdo je ochoten krajinu „číst“.

Kaple sv. Máří Magdalény na hoře Zebín.

V dalších částech cyklu bude již přednášet Pavel Čech sám, a to již 8. ledna o barokním Broumovsku a 29. ledna Jak se tvořilo Nové Město a okolí. Budeme se těšit.